Citáty ze Zamenhofových děl

Aby byl jazyk mezinárodní, nestačí ho tak nazývat.

Nechci být tvůrcem esperanta, chci být jen jeho iniciátorem.

Často jsme nuceni přemýšlet kostrbatě díky (kvůli) nedostatečnosti jazyka.

Mezinárodní jazyk, podobně jako každý národní jazyk, je společným majetkem a jeho autor se navždy vzdává veškerých osobních práv na něj.

Vlastenectvím nazývám službu pro dobro všech mých spoluobčanů bez ohledu na to, jaký původ, jazyk, víru nebo sociální roli mají. Službu v zájmu jen jedné skupiny lidí nebo nenávist k cizincům nemůžu nikdy nazvat vlastenectvím.

Pamatujte, že jediným prostředkem k dosažení míru je: zbavit se jednou provždy hlavní příčiny válek, barbarského pozůstatku z prehistorického období, vlády jednoho národa nad jinými.

Protože hned na začátku mého příběhu bych určitě měl oznámit, že jsem žid a všechny moje ideály, jejich zrození, dozrávání a zarputilost, celá historie mých neustálých bojů vnitřních i vnějších – všechno je nerozlučně spjato s mým židovstvím.

Ale stejně jako v této chvíli nejsem příslušník nějakého národa, ale obyčejný člověk, tak také cítím, že v této chvíli nepodléhám žádné národní nebo jednostranné víře, ale jsem jen člověk.

V případě, že nutně potřebujete mluvit o mé osobě, můžete mě nazvat “synem polské země” (protože nikdo nemůže popřít, že země, ve které leží oba mí rodiče a na které neustále pracuji a mám v úmyslu pracovat až do smrti, je mým domovem, přestože nejsem nacionalista), ale nenazývejte mě “Polákem”, aby se neřeklo, že jsem si pro získání poct nasadil masku národa, ke kterému nepatřím.

A nyní poprvé se tisíciletý sen začíná stávat skutečností. Do malého města na francouzském pobřeží přijeli lidé z nejrůznějších zemí a národů a setkávají se ne tiše a hluše, ale rozumějí si navzájem, mluví jeden s druhým jako bratři, jako příslušníci jednoho národa. Často se setkávají lidé různých národů a rozumí si; ale jak obrovský rozdíl je mezi jejich a naším vzájemným porozuměním! (…) Na našem setkání neexistují národy silné a slabé, privilegované a neprivilegované, nikdo není ponížený, nikdo se neostýchá; všichni se cítíme jako příslušníci jednoho národa, jako členové jedné rodiny a poprvé v lidské historii my, příslušníci různých národů, stojíme vedle sebe ne jako cizinci, ne jako soupeři, ale jako bratři, kteří si i bez vzájemného vnucování svých jazyků rozumí, jeden druhého nepodezírá kvůli tmě, která by je rozdělovala, mají se navzájem rádi a tisknou si vzájemně ruce ne pokrytecky jako cizinec s cizincem, ale upřímně člověk s člověkem. Buďme si v plné vážnosti dobře vědomi dnešního dne, protože dnes se v pohostinných zdech Boulogne-sur-Mer setkali ne Francouzi s Angličany, ne Rusové s Poláky, ale lidé s lidmi. Požehnán buď tento den a ať jsou ty následující velké a slavné!